Loupak.cz - Vtipy

Jde paní k doktorovi a říká: „Já mám tasemnici v břiše, co mám dělat, abych ji tam neměla?”
Doktor: „Musíte jíst jen sušenky a pít pivo!”
Po týdnu paní přijde a stěžuje si: „Pane doktore, ono to nepomáhá!”
Doktor: „Tak pijte jenom pivo!”
Paní pila pivo a tasemnice vylezla a povídá: „A sušenka nebude?”

Hádají se Američan, Rusák a Čech, která ze tří zemí je mravnější. Aby to zjistili, vypustí letadlo s měřícími přístroji a dostanou tyto výsledky: Nad USA naměřili, že se milostným hrátkám věnuje 60% obyvatel, nad Ruskem to bylo 45% a nad Čechami jenom 10%.
Čech se začne naparovat a vytahovat, jak jsme mravný národ. Tu se k němu nakloní pilot a zašeptá: „Taky mně to dalo spoustu práce, létat celé hodiny jenom nad pionýrskými tábory!”

„Pane doktore, prosím udělejte něco s manželem, aby byl zase jako říjný jelen.”
„Dobře, svlékněte se.”
„Proboha, proč?”
„Pokud má být jako říjný jelen, tak začneme od parohů.”

Jeden zoolog, odborník na velryby, měl takhle přednášku na univerzitě a vyprávěl studentům některé zajímavosti, které zjistil při svém bádání: „Představte si, například, některé velryby spolu komunikují až na vzdálenost 300 kilometrů!”
Jeden rýpavý student se zeptal: „A prosím vás, co by taková velryba říkala druhé, která je 300 kilometrů daleko?”
„Nejsme si zatím přesně jisti, ale je to něco jako: Héééj! Slyšíš mě ještě?”

Děti dostaly domácí úkol na téma: Moje cesta do školy. Druhý den čtou.
Janička: „Jdu do školy parkem, potom přejdu ulici...”
Ostatní děti napsaly podobné věci. Vstane Pepíček a čte: „Jdu ulicí, v prvním průjezdu kurva, ve druhém průjezdu kurva, ve třetím průjezdu pajzl...”
„Dost!” vykřikne rozčilená učitelka. „Pepíčku, hybaj k panu řediteli i se sešitem!”
Za chvíli se Pepíček vrací z ředitelny s velkým pytlíkem bonbónů.
„Pepíčku, kdo ti dal ty bonbóny?” ptá se učitelka.
„Pan ředitel!”
„Za co?”
„Že jsem mu pověděl, kde je ta ulice...”

„Pane doktore, jak proběhla operace?”
„Dobře, vaše slepé střevo opět vidí.”

„Drahoušku, dnes večer mě nečekej, přijdu až k ránu.”
„Dobře, miláčku, ale můžu se na to spolehnout?”

Manželský pár dostal pozvání na maškarní večírek. Manželku rozbolela hlava a poslala manžela, ať jde sám. Ten, jako vzorný manžel nechtěl, ale žena ho přesvědčila, že nemá cenu, aby si večer kazil i on, ona si beztak vezme aspirin a zalehne. Nakonec se opravdu převlékl do kostýmu a odešel. Žena se asi hodinku prospala a zjistila, že už ji hlava nebolí. Protože ještě nebylo zvlášť pozdě, rozhodla se, že na večírek půjde. Manžel nevěděl, jaký převlek si žena nachystala, a ta si proto řekla, že je to vítaná příležitost zjistit, jak se manžel v její nepřítomnosti baví. Na tanečním parketu poněkud užasla - manžel dováděl, tančil hned s jednou ženskou maskou, hned s druhou, pusa tady, vášnivé objetí tuhle.
Manželka nechala svého tanečníka stát uprostřed sálu a protože vypadala sexy, samozřejmě pro ni nebyl problém upoutat manželovu pozornost na sebe. Dovolila mu všechno, co chtěl - vždyť byla jeho poslušná manželka - a tak není divu, že jí po chvíli zašeptal do ouška jednoznačný návrh. Přijala, a na chvíli zmizeli v zaparkovaném autě a poměli se. Před půlnočním odmaskováním se vytratila domů, schovala masku a šup do postele čekat, jak se z toho bude nevěrník vykrucovat.
Když se manžel vrátil, ženuška seděla v posteli a četla si. Zeptala se ho, jak strávil večer.
„Jako vždycky. Bez tebe mě to tam nebavilo, tak jsem zalezl s kamarády do ústraní a hráli jsme celý večer poker. Kostým jsem půjčil jednomu známému a ten mi pak moc děkoval, že tak hezký večer už dlouho nezažil!”

O přestávce hrubě kopal do dveří a když byl napomenut, kopnul si drze ještě jednou.

Do řeznictví vběhne pes, ukradne několik buřtů a uteče. Rozčilený řezník však psa pozná, je to pes jednoho ze stálých zákazníků - místního právníka. Odpoledne zajde řezník k právníkovi a zeptá se ho: „Když mi vběhne do řeznictví pes a ukradne svazek špekáčků, mám nárok na finanční náhradu od majitele psa?”
„Ano, samozřejmě,” odpoví právník.
„V tom případě mi dlužíte sto dvacet korun,” říká řezník, „to totiž byl váš pes.”
Právník si povzdechne, vytáhne šekovou knížku a napíše šek na sto dvacet korun. Když je řezník na odchodu, právník ho zadrží: „Ještě moment! Tady máte účet na pět set korun za konzultaci.”